Co dělat pro klima

Víc o tom, co dělat jako jednotlivec i co je třeba měnit na systémové, celospolečenské úrovni najdeš na stránkách Klimatické koalice. Pročti si je.

V čem spočívá řešení klimatické krize podrobně popisuje také nová česká kniha “Klima je příležitost”. Autor Petr Daniš je ředitelem jedné z členských organizací Klimatické koalice, vzdělávacího centra Tereza. Víc o knížce i o tom, jak ji objednat (a podpořit tak mj. autora i činnost vzdělávacího centra Tereza), zjistíš na webu Klima je příležitost. 

Projdi si také sekci s materiály tady na webu.

Dej si klimatický závazek. Řadu tipů nabízí třeba Hodina Země, kde si můžeš rovnou spočítat, kolik CO2 svým závazkem ušetříš.

Zaměřit se můžeš pro začátek na jídelníček. Zapoj se do Veggie Challenge speciálně v rámci Týdne pro klima a zkus rostlinnou stravu, která je méně náročná na spotřebu zdrojů i na emise skleníkových plynů. Navíc si můžeš vybrat ze tří variant výzvy tu, která ti nejlépe sedne – 30 dní veganství, 30 dní vegetariánství nebo 30 dní méně masa. Kromě klimatu uděláš radost i mnoha našim zvířecím přátelům, půdě i celým ekosystémům.

Více informací o tom, jaké pozitivní dopady má rostlinná strava na planetu objevíte na: https://proveg.com/cz/zivotni-prostredi/

Zkus vyměnit letadlo za vlak a auto za hromadnou dopravu nebo třeba kolo. Cesty do práce na kole si můžeš zkusit třeba v rámci kampaní spolku AutoMat. 

Najdi si organizaci, spolek nebo kolektiv, jehož aktivity s tebou rezonují, a přidej se k nim! Inspiraci můžeš najít třeba mezi 60 organizacemi Klimatické koalice.

Hledat můžeš taky na mapě klimatických iniciativ.

Jak už bylo řečeno, katastrofálnímu rozvratu klimatického systému nezabráníme bez hlubokých systémových změn. Systémové změny však mohou provádět pouze politici a političky, nebo vlivné soukromé podniky. Od nich musíme žádat potřebné změny – od legislativních úprav a změn v přerozdělování veřejného rozpočtu, až po přesměrování soukromého kapitálu, či finančních a pojišťovacích služeb směrem od fosilního průmyslu k udržitelnějším a k životnímu prostředí přátelským projektům a aktivitám.

V praxi musíme od politických a ekonomických elit požadovat především co nejrychlejší útlum těžby a spalování uhlí a přechod na výrobu energie z obnovitelných a čistějších zdrojů, ale zároveň také efektivizaci jejího využívání. Dále musíme požadovat rozsáhlé změny v současné neudržitelné průmyslové výrobě a v hospodaření v krajině (zemědělství, lesnictví, vodohospodářství), větší podporu elektromobility a veřejné dopravy a naopak postupný útlum dopravy letecké, zcela nový přístup ke stavebnictví a způsobu vytápění, odpadovém hospodářství, a také v celkové ochraně přírody.

Je potřeba také provést tzv. Spravedlivou transformaci, která zaručí obyvatelům závislým např. na těžbě uhlí a uhelných elektrárnách co nejméně bolestný přechod na udržitelnější způsob hospodaření a výrobu energie. Celkově lze pro všechny aspekty spravedlivé transformace směrem k udržitelnějšímu hospodářství čerpat štědrou finanční pomoc z Evropské unie. Problém je v tom, že speciálně v Česku nejsou politici a političky rozsáhlým změnám nakloněni a snaží se udržovat status quo, který je ale neudržitelný. Selhávají jak v dělání klíčových rozhodnutí, tak i ve využívání dostupné finanční pomoci pro přechod k udržitelnosti nebo v komunikaci zelené transformace směrem k veřejnosti.